Když jsem se ráno podívala z okna, viděla jsem azurově modré nebe.
Když jsem se v poledne podívala z okna, nebe bylo pořád azurově modré
a ve větru se třepetala košilela.
Za inspiraci děkuji Christianu Morgensternovi, kapele Stromboli a paní
sousedce, která zrovna prala prádlo. :)
Košilela
Souhra inspirací musí vytvořit dobrej obraz. Mně se líbí.
ReplyDeleteVelice libive,..ma to v sobe takove tajemstvi, takova jemna poeticka fotka. velmi libi, Hanko.
ReplyDeletePánové, velice děkuji.
ReplyDeleteJirko, na tu fotku "košilely" jsem pomýšlela už dlouho...máš pravdu, inspirace se sešly a bylo to :)
Rudy, děkuji za to, že jsi napsal, že fotka je poetická...já se básně pana Morgensterna naučila číst skoro před 30 roky a o té doby mi tak ňák furt leží v hlavě. :)
Zaujala!! :-)
ReplyDelete